na Blog.cz

Mám náladu na srdční výlevy, takže se jdu vypsat sem. Mám pocit, že se poslední dobou hrozně přetvařuju. Hlavně doma. Hraju, jak jsem v pohodě, šťastná a při tom uvnitř bych se nejraději sesypala na zem a nic nedělala. Nemám sílu. Vážně.

Jo, každý den si uvědomuju, že jsou lidé, kteří jsou na tom i hůř, než já, ale stejně... Kdo nezažil přesně to samé, co já, nepochopí. A myslím, že přesně to samé neprožil (neprožívá) nikdo. A za všechno si můžu sama. Nebo ne? Ne, samozřejmě, takovou škodu bych sama na sobě nenapáchala. Je zvláštní, jak vás někdo dokáže tak rychle a účinně ničit. Jako droga. Heh. Moje oblíbené přirovnání. Pche. Mám chuť se zavřít, izolovat se od světa. Být sama. Sama. Buďto úplně sama, nebo s ním. Nic jiného si nepřeju. A moje přání se jako vždy nevyplní. Protože........ pche, nevím proč. Prostě pro mně nebyl určený happy end. A tak si ho užíjte vy ostatní. Já jdu pokračovat v otravování kámošky svýma depresivníma kecama...

Jednou jsem se nudila a tak jsem si zkoušela tak trochu pohrát s fotkou a nakonec z toho vznikla takováhle fotomontáž. Nevím jak vám, ale mě se docela líbí :D

Má výstižný dokonalý text! Celá ta písnička je dokonalá!

Posledních pár dní jsem se zase dozvídala věci, co bych raději nevěděla. Ale překvapila mě moje reakce na to. Kdysi jsem se vždycky složila a teď? Teď mě to... jak by to řekla... hm... spíš nakoplo k tomu, abych něco udělala! A taky že udělám, hehe :D

Učím se texty k třem písničkám, co budeme s nejlepší kámoškou zpívat na Puškinově památníku :D Joo, ruská soutěž :D Ale nevadí, protože zbožňuju zpívání před lidma (i když mívám trému) :D Budeme zpívat jednu písničku od t.A.T.u :D Potom od jakési Iriny Dubcové :D A od Dark Priness, kterou jsem si prostě vybojovala! Na tu se těším tak nejvíc! :)

Ale ten den, kdy bude ta soutěž bude vůbec perfektní, protože hned po tom jedeme odpoledne do Kopřivnice na Paranoidy, Koblížky a Horkýže Slíže :D Muhehe! :D Se zase rozbiju, jak minulý týden v sobotu...nemohla jsem hýbat krkem, ani tak :D

A co vy? Jak žijete? :)

Elizabeth Strange

Konečně nějaký koncert. Konečně jejich koncert. Od toho Tarjiného jsem na žádném koncertě nebyla. Když jsem už konečně měla zas jet, tak jsem onemocněla. Takže jsem maximálně šťastná a ještě více jsem šťastná, že je to koncert zrovna Paranoidů. Teďka ve středu to byly čtyři měsíce, co jsem je neslyšela naživo a vzhledem k tomu, jak tyhle kluky a jejich hudbu miluju je to hrooozně dlouho :P

Takže se snažím nemyslet na nic jiného, jen na koncert. Jenže to je docela problém, protože nevím, jak to s mým problémem bude....

I can see you walking
I can hear you talking
But in the end
I'm alone again!

Čekala jsem, že to přejde. Jenže ono nic. Zřejmě je to jedno z těch špatných období, které potrvá déle než jedno odpoledne. Jako tehdy, když jsem čekala skoro sedm měsíců a to se za těch sedm měsíců stala miliarda zlých věcí. Teď čekám kratší dobu a připadá mi to ještě horší. Vím proč. Tehdy... tehdy tady pro mě byl, tehdy mi pomáhal, ale teď? Ne, nemůžu od něj čekat pomoc, povzbuzení, nemůžu od něj čekat nic. Nemůžu čekat, že napíše, abych to nedělala, protože mě má rád, nemůžu čekat, že napíše, ať si život užívám, že jsem úžasná, že jsem krásná. Ne, nic z toho už nenapíše a proč že to? Já nevím, vážně nevím. A snad ani nechci vědět. No jo, blíží se 4 měsíce. Heh.

Na dnešku bylo jediné dobré snad zpěv. Miluju to. A mám tu nejlepší učitelku na světě. Jí totiž zajímalo, co mi je. A snažila se mi pomoct. Zpívaly jsme Tarju. Donesla jsem jí noty k I walk alone, Underneath a Until my last breath. To je na ní taky úžasné. Je ochotná zpívat se mnou i věci, co jí donesu já, co se líbí mě. Miluju zpěv.

Jenže zbytek dne byl na nic. Ve škole... ani nevím, co se dělo ve škole. Nedávala jsem pozor, o přestávkách jsem ležela na lavici se sluchátkama v uších a ignorovala okolní svět. Je zpátky, ta chodící mrtvola.

Elizabeth Strange